Prijde žena do hotelu a chce pokoj. Recepční ji odmítá s tím že není nic volného. Žena se nedá, že půjde spát třeba na půdu nebo do kurníku. V tom recepčního napadne, že na jednom čtyřlužáku jsou jen tři hosté, co čert nechtěl, samozřejmě chlapi. A tak ji to ubytováni nabídne. Žena souhlasi a jde se nahoru. Chlapi jí samozřejmě nadšeně uvítají, ale mají podmínku, budou jí dávat hádanky a když neuhodne, tak se s autorem hádanky pomiluje. Tak začnou
. Ráno přijde recepční do pokoje a kouká : na jedné posteli
chlap v bezvědomí, na druhé chlap v bezvědom a na třetí muž šuká ženu zezadu a do rytmu zoufale křičí:
"Je to zr-za-vý a le-ze to po stro-mech. Ř e-kni ve-ver-ka ty krá-vo ne-bo t ě za-bi-ju!!!".







Na ranní procházce Paroubek náhle zakopl a upadl, ukázalo se, že to byla
mrtvice. A protože podle hesla "Zdraví není byznys" neměla blízká nemocnice
dostatek personálu, tak zemřel.

Záhy stál před nebeskou branou a Svatý Petr ho přivítal:

"Vítej na Nebesích, ale dříve, než se tu usadíš tak se zdá, že tu máme malý
problém. Málokdy tu máme sociální demokraty a tak si nejsme tak úplně jistí,
co s nimi."

"To není žádný problém, prostě mě pusťte dál, jsem dobrý křesťan, jsem
věřící."

"Já bych tě rád pustil dál, ale mám pokyny přímo od Boha. Říká, že od
zavedení nové politiky LEPŠÍ BUDOUCNOST PRO OBYČEJNÉ LIDI musíš strávit
jeden den v Pekle a jeden den v Nebi.

A potom si sám vybereš, kde chceš strávit Věčnost."

"Ale já už jsem se rozhodl. Chci do Nebe!"

"Lituji, ale taková jsou pravidla", odpověděl Petr.

Odvedl Paroubka k výtahu a jeli dolů do pekla. Brána Pekel se otevřela a
Paroubek se ocitl na krásné zelené louce. Připadal si tam jako v RáJi.

Zelená tráva, slunce svítí, ale není moc horko. Vane mírný vlahý větřík.

Všude jsou malé hospody s pivem, párky a ovarem, stíněné šumícími stromy.

Všude postávají slavní sociální demokraté, sám Willy Brandt ho vítá. Pod
kaštanem diskutuje Lenin s Rozou Luxemburgovou. Všichni se volně procházejí,
hrají kuželky a fotbálek. K obědu si dávají bifteky, grilovaná prasátka,
šampáňo a plzeň. Sám ďábel přinesl Paroubkovi sklenici oroseného piva a
kotletku.

"Dej si jedno, Jirko!"

"Ne, slíbil jsem že už nebudu pít a budu hubnout", odmítá Paroubek.

"Tohle je peklo, synku. Tady můžeš jíst a pít co chceš a neuškodí ti to,
spíš prospěje." Jirka si tedy zavdá a zjistí, že se mu ďábel líbí, že je to
fajn chlapík, který umí vyprávět peprné vtipy a provádět ostatním kanadské
žertíky.

Prostě přesně to, co mají socani rádi. Jako jsou třeba jejich vtípky a sliby
protikorupčního balíčku, výplata 2.400 Kč seniorům ze zisků ČEZ, zvýšení
mateřské, zvýšení dostupnosti a kvality zdravotní péče zrušením poplatků,
prosazení zdanění a transparentního odměňování ústavních činitelů, zavedení
majetkových přiznání pro majetky nad 10 milionů korun a tvrdý a důsledný boj
s daňovými úniky a slib silného tlaku EU na zrušení daňových rájů.

Všichni si to skvěle užívají a dřív než si to Paroubek uvědomí je den pryč.

Všichni se s ním bouřlivě loučí a mávají mu, když nastupuje do výtahu. Když
se dveře výtahu znovu otevřou je zase u bran Ráje a svatý Petr na něj čeká.

"Tak a teď je čas na návštěvu Ráje", a otvírá mu bránu. A dalších 24 hodin
je Jirka donucen trávit čas s partou čestných, vychovaných lidí, kteří mají
rádi společnost, mluví o jiných věcech než o jídle, o penězích, a chovají se
k sobě slušně a uctivě. Žádné hrubé vtipy nebo kanadské žertíky. Nejsou tam
ani žádné hospůdky a i když je jídlo dobré, bifteky a ovárek to není. A
všichni jsou chudí. Není tam nikdo, koho by znal. A navíc se k němu nikdo
nechová jako k důležité osobě.

"No tohle, na něco takového mě Fierlinger s Laušmanem nepřipravili. Ani
Zeman se Špidlou se o tom nezmiňovali," říká si Paroubek.

Den skončil a svatý Petr se vrátil.

"Tak strávil jsi den v Pekle a den v Nebi. Teď si vyber, kde strávíš
Věčnost."

Ale Jirka dlouho nepřemýšlí a rozhoduje se:

" Nikdy jsem si nemyslel, že tohle řeknu - víš Nebe bylo krásné, a tak...

ale já si opravdu myslím, že patřím k přátelům do Pekla."

Tak ho Petr odvede k výtahu a on jede stále dolů až do Pekla. Dveře výtahu
se otvírají a on se ocitá uprostřed pustiny pokryté odpadky a toxickým
odpadem.

Vypadá jako poušť ale je to ještě horší. Asi jako doly pod Krušnými horami.

Je vyděšen, když vidí své přátele, oblečené v cárech jak jsou přikováni k
řetězu a sbírají do plastových pytlů odpadky při silnici. Sténají a
vzdychají v bolestech, tváře a ruce zčernalé špínou.

Ďábel přijde k Paroubkovi a dá mu ruku kolem ramen, ten se otřese a říká:

"Já tomu nerozumím, byl jsem tu včera, všude sluníčko, travička zelená, pivo
teklo proudem. Jen jsme se tak poflakovali a bylo to skvělé. A teď je tady
pustina, všude jenom nepořádek a každý vypadá zbědovaně."

Ďábel se na něj podívá, mazaně se usměje a řekne:

"Jo holenku, včera to byla volební kampaň, dnes už jsi nás zvolil!"









Tak jsem se vydal na úřad práce abych získal sociální dávky pro svého psa.
Paní u okénka mi řekla, že to nejde, že psi nemůžou dávky dostat.
Tak jsem jí vysvětlil, že můj pes je nezaměstnanej, línej, neumí česky.
Byl několikrát napomínán za sexuální obtěžování, má plno potomků po celé vesnici.
Navíc neplatí daně, na záchod chodí do parku, obtěžuje cizí lidi a žebrá.
Krade jídlo a netuší, kdo byl jeho otec.
Paní se ještě jednou podívala do papírů a v pondělí se mám stavit pro peníze.